„Prrr!!“ zakřičel vozka a zabouchal na střechu kočáru: „Už jsme tady, vážený pane.“ Zrovna začal padat první sníh, když na nerovné dláždění před jezuitskou kolejí v Klatovech váhavě vystoupil padesátiletý muž a udělal několik kroků směrem k fortně. Měl na sobě černý jezuitský hábit. Jmenoval se Bohuslaus Balbinus čli Bohuslav Balbín, narodil se 6. Prosince 1621 v Hradci Králové, absolvoval studia teologická i filozofická. Měl jedno velké hobby – vyhledával svatá místa v Čechách a zaznamenával je do své knihy s názvem Rozmanitosti z historie Království českého. A teď právě se vracel do Klatov z Římova a z Dobré Vody. V Římově navštívil kapli a v ní sochu Panny Marie Loretánské, kterou jeho německý kolega Wilhelm Gumpenberg ve svém pověstném Atlasu Marianus vydaném už v roce1625 uvádí mezi stovkami uctívaných milostných obrazů a soch z celého světa na nejpřednějším místě. Ano, právě tuto černou Pannu Marii Loretánskou ze skoro zapomenutého statku Římova na jihu Čech!
Bohuslav Balbín psal svou knihu už od roku 1653. Navštívil hezkou řádku míst. Avšak nyní, po několikadenním pobytu v Římově, měl opravdu zvláštní pocit. Jako kdyby z oné sošky černé Panny Marie vycházela zvláštní energie, síla, jako by krátký pobyt před ní vléval síly do žil. A nebyl sám. Roku 1657, na hlavní svátek Navštívení Panny Marie přišlo do Římova na deset tisíc poutníků. Za celý rok – jeden místní jezuita to prý takto spočítal – až 80 000 lidí!
Poutní komplex v Římově vybudovali jezuité z Českého Krumlova na místě, kde se zjevovala Panna Maria. Pozemek i se statkem získali od Jana Udalricha, knížete z Eggenbergu. Krásnou barokní sochu Panny Marie Loretánské umístili pak do zlaceného výklenku. Mezi místními se povídalo, že pokud někdo chce, aby se mu splnilo něco, po čem opravdu touží, stačí se pomodlit k Panně Marii Loretánské v Římově a jeho přání se mu brzy splní. A také se povídalo, že soška je ochránkyní rodiny a dobrých vztahů. Matky se sem chodívaly modlit za své syny, kteří odešli do světa na zkušenou i za dcery, které si braly za muže občas někoho, koho ani pořádně neznaly. Pokaždé byly prosby vyslyšeny.
Bohuslav Balbín se nemohl dočkat večera, až se vše uklidní v klatovské jezuitské koleji a až bude moci usednout za stůl a psát o zázračné a divotvorné soše, která tolika lidem už pomohla. I na mapě míst svatých, kterou připravoval, bude mít Římov význačné místo, liboval si filozof a teolog.
Zamyšleně došel až do refektáře. Položil svou cestovní brašnu na malou truhlu hned u dveří. Místnost byla prázdná. Ne – tam v rohu, v tom nejtemnějším, na něj někdo čeká. Postava vystoupila ze stínu. „Jsi to ty, bratře Bohuslave?“ zeptal se zvučným hlasem bratr Jan Viktorýn, snad nejstarší jezuita zde v Klatovech. Kolik mu vlastně je? Sedmdesát tři? Sedmdesát pět? Balbín nevěděl…
„Přivezl jsi mi to, oč jsem tě žádal?“ zeptal se Jan Viktorýn. Balbín se usmál: „Ano, pošli někoho, ať z kočáru přinese deset velkých lahví zázračného pramene z Dobré Vody u Nových Hradů. Sám jsem ochutnal. Je lahodná a myslím, že prospěšná zdraví. Alespoň místní tvrdí, že povznáší ducha. Prý dokonce hojí i rány. Ne nadarmo pan Vilém z Rožmberka, prý řekl, ,že na panství Novohradském, nad vsí Stropnicí voda zdravá se zjevila, kterouž mnoho lidí se zhojilo.` A také – jakémusi nemocnému pasáčkovi se tu nedávno zjevila Panna Maria, aby ho upozornila na zarostlý léčivý pramen. A také nějací dva bratři, žijící nedaleko Stropnice, prý o svátku Tří králů spatřili na onom svahu, co vyvěrá ta voda, zástup poutníků. Mnozí v okolí, co sem chodí pít a léčit se, teď říkají, že by se tam měla postavit kaple.“
Bohuslav Balbín bohužel už ale neviděl, že nakonec vedle pramene v Dobré Vodě nevznikla žádná malá kaple, ale celý nádherný chrám Nanebevzetí Panny Marie, už se nedočkal toho, aby viděl, že tento chrám postavil sám významný architekt Kilián Ignác Diezenhofer, že to bude obdivovaná stavba kvůli velkolepým barokním sochám. Nedozvěděl se, že v roce 1718 – rovných třicet let po Balbínově smrti – bude pak pozlacen hlavní oltář tohoto chrámu, že v roce 1727 sem budou instalovány výborně znějící varhany… To všechno Balbín nemohl vědět, protože už nebyl mezi živými.
Toto místo však vzkvétalo nezadržitelně dál. Současně s výstavbou kostela vyrůstala vedle léčivého pramene a nového poutního místa i obec Dobrá Voda, které hrabě Karel Kajetán Buquoy udělil svobodu trhu a znak. Ten představoval porostlý vrch, z něhož prýští pramen, nad nímž je zlatý zvonek. Hrabě si toto místo mimořádně oblíbil. I jemu zachutnala mírně radioaktivní léčivá voda ze zázračného pramene. Proto si v roce 1718 nechal hned vedle chrámu postavit rezidenci, letní zámeček rodu Buquoyů. Bohuslav Balbín se také nedozvěděl, že o mnoho let později si toto místo u zázračného pramene oblíbil i spisovatel Zikmund Winter, který právě tady a ve vedlejší Hojné Vodě, napsal svůj nejslavnější román Mistr Kampanus. Že by onen zázračný pramen přispíval i k umělecké inspiraci?
Víte že…
*mnohé sochy v chrámu v Dobré vodě jsou pozlacené?
*že každý den jezdí do Dobré Vody lidé, aby si natočili do pet-lahví vodu ze zázračného pramene?
*že některé cestovní kanceláře z Rakouska a Německa sem pořádají zájezdy?
* že v Římově byla v letech 1974 – 1978 postavena přehrada, která zásobuje pitnou vodou skoro celé České Budějovice?