Hrady a zámky častokrát navštěvujeme proto, abychom si v autentickém prostředí vychutnali poutavé vyprávění průvodců o událostech, které se v těchto starodávných stěnách kdysi odehrály.

Jenže někdy je tomu naopak: kousek od Marseille leží ostrov If, je to pevnost, která kdysi sloužila i jako vězení. Jenže stěny tohoto starodávného sídla nikdy nezažily legendu, kterou se ostrov - díky románu - proslavil. Ten příběh existuje díky výjimečné obrazotvornosti talentovaného spisovatele – Alexandra Dumase. A pevnost (či přesněji hrad) If, se stal slavným jen proto, že do jeho stěn umístil tento literát určitou část na počátku svého románu Hrabě Monte Christo. Právě v pevnosti If měl totiž prožít coby vězeň čtrnáct krušných let Edmond Dantes, hlavní hrdina onoho nesmrtelného literárního díla. Je proto logické, že zástupy turistů, kteří navštíví starodávný hrad, chtějí alespoň letmo nahlédnout do cely, v němž byl uvězněn jejich hrdina, doufají možná i v to, že uvidí proslulou podzemní chodbu, kterou se Edmond Dantes prokopal do sousední cely k abbé Fariovi… Stop. Nic takového tady nikdy nebylo! Vše byl pouhý plod fantazie geniálního spisovatele dobrodružných děl.

„Ach jo – a vypadá ten příběh tak věrohodně,“ vzdychnete si. Nevěšte hlavu, slavná kniha Alexandra Dumase o hraběti Monte Christo není výmysl. Onen příběh se opravdu stal, ne však v hradu na ostrově, který jako by hlídal vjezd do marseillského přístavu, nýbrž – v Paříži! A Dantes vůbec nebyl námořníkem, nýbrž provazníkem, jmenoval se Francois Picaud. V roce 1807 okouzlil velmi krásnou dívku – Margueritu Vigorouxovou a zasnoubil se s ní. Margueritino věno činilo něco málo přes 100 000 franků, což bylo na tehdejší dobu opravdu hodně peněz. Jenže jeho čtyři kamarádi, s nimiž se scházel v kavárně, mu bohatou krasavici záviděli a jeden z nich – kavárník Mathieu Loupian – na Francoise napsal udání, že je anglickým špionem, což byla za Napoleonovy vlády velezrada nejhoršího kalibru. Policie si pro nebohého provazníka přišla těsně před svatbou s Margueritou a nevinný muž se kvůli vymyšlenému udání dostal do vězení, kde byl nucen strávit celých sedm let. Tam poznal coby spoluvězně těžce nemocného italského kněze, pečoval o něj, snažil se mu ulehčit jeho utrpení. Když kněz poté umíral, věnoval Francoisovi veškeré své jmění, jehož součástí byl i velkolepý poklad skrytý v Miláně.

Ihned poté, co Napoleon padl, dostal se Francois z vězení, odjel do Milána, vyzvedl z úkrytu poklad a přestrojil se za italského kněze. V tomto převleku pak záludně vylákal na jednom ze čtyř zrádných bývalých přátel, kdo napsal ono udání a kvůli komu musel po sedm let trpět za mřížemi. Potom se začal mstít – rafinovaně a efektně zabíjel své zrádce jednoho za druhým. Dokonce šel až tak daleko, že se nechal jako číšník najmout do kavárny hlavního viníka Loupiana!

Tento výjimečný příběh objevil Alexandr Dumas v pátém svazku knižně vydaných vybraných případů z archivů pařížské policie. Poutavou story o bohatém muži posedlém pomstou spojil s hradem, který dozajista často navštěvoval v letech, kdy žil v Marseille. Tam se určitě dozvěděl i to, že do cely 27 byl kdysi dávno umístěn jakýsi abbé Faria. O jeho životě se nevědělo naprosto nic, avšak ono skutečné jméno se Dumasovi zalíbilo natolik, že ho věnoval jednomu z klíčových hrdinů svého velkolepého románu. Takže jde vlastně o jakousi legendu naruby.

Ale je poutavá a krásná. A to je přece to hlavní…